Pracovat od rána do večera a někdy ještě dlouho potom do noci není snadné. A přece je to všední realita mnohých lidí. Všední realita v takzvaném vyspělém světě, o kterém tvrdíme, že je svobodný. Máme pocit, že žijeme ve svobodě, ale ve skutečnosti jsme jen pouhými otroky ekonomické diktatury. Ovšem jedná se o velice speciální způsob nesvobody, jelikož o tom, zda nevolníkem budeme či nikoli, rozhodujeme jen my sami. A jen my sami se dokážeme zotročit tím nejhorším způsobem. Existují i lidé, kteří berou drogy jen proto, aby vydrželi dlouho pracovat a nic neodvádělo jejich pozornost od práce.

bohyně

Pracují v kuse třeba šestnáct hodin denně, sedm dní v týdnu. Jistě, mnozí lidé si řeknou, že na světě existují společnosti, kde lidé nemají na výběr a pracují ještě tvrději. Ovšem to podstatné na tom je, že zde to dělají i lidé, kteří si mohou vybrat. Dělají to dobrovolně, přestože nežijí v bídě ani v nouzi a mají dost peněz na to, aby se spokojeně uživili. Jenže problém je v tom, že oni takto vlastně chtějí pracovat. Oni si chtějí stěžovat na to, že mají moc práce.

Oni chtějí odkládat všechno ostatní na druhou kolej. A tak žijí sami ve svém malém bytě, který prakticky navštěvují jen v noci proto, aby ve zbývajícím čase mohli vydělávat peníze. Nemají rodinu, nemají partnera, nemají děti, nemají ani čas na přátele. Prostě na nikoho. Jedná se o jakýsi specifický způsob dobrovolného asketismu, který je hnán touhou po penězích. Ovšem položme si otázku, k čemu nám tyto peníze budou, když celý život promarníme prací? Kdy si je vlastně budeme užívat, kdy si za ně něco koupíme? Ovšem takové těžké závislosti se není jednoduché zbavit.