Role otců a matek je určitě rozdílná, ale nikdy si nebyly tak blízké jako v současné době. Zatímco nyní se hledá, jak nejlépe mají muži pochopit duši dítěte, jak si s ním mají hrát a povídat, prostě jakou nejbližší cestua k němu mají zvolit, nebylo tomu v historii vždy. Když se otec s dítětem mazlil a vozil ho v kočárku, byl to téměř revoluční přístup, dnes se tomu jen smějeme, protože něco takového považujeme za naprosto přirozené. Současní tátové mají dítěti velmi blízko a my jsme za to určitě všichni rádi, pojďme se však podívat, jak tomu bývalo jindy.

 

PRVNÍ RODINA

Už naši pradávní předkové měli zájem o svoje děti a ta vycházela s potřebou předat majetek své vlastní krvi. V řecké antice se propagovala myšlenka pouze jednoho rodiče, a to muže, který údajně dává život a žena se jen o dítě stará, ale jinak jí nepatří. Otec měl na dítě plné právo i povinnost jej zabezpečit, o celé rodině i o přijetí novorozence do rodiny rozhodoval a dokonce jej mohl i legálně prodat!

 

AUTORITA OTCE

Vlivem křesťanství se proměnil otec v učitele s morální autoritou. Královští otcové určitě ke svým dětem nějaké city chovali, ale ty se příliš projevovat nemohly. Na prvním místě totiž byly potřeby rodu. Otec byl racionální, o děti se starala spolu s chůvami žena. S koncem středověku pak byl otec se staršími dětmi stále v kontaktu, protože rodina se podílela na společném hospodaření. Od otce se očekávalo, že svoje potomky připraví do života.

 

NEPŘÍTOMNÝ OTEC

Otcové v 19. století zůstávali oficiálně stále hlavou rodiny, ale karty se úplně obrátily. Teď to byla žena, která měla na děti zásadní vliv, ona je vychovávala a s tímto kultem mateřství, přicházející ve 20. století, byl otec přehlížený. Za úkol měl pouze rodinu uživit. S přicházející emancipací přibývá rozvodů, ženy jsou soběstatnější a nechtějí samy nést břímě péče o děti.

Nastává čas pro nový život otců.

Historie otců
Ohodnoťte příspěvek